USA: Jak, proč, kdy, s kým, za kolik a co tam část I

pátek, října 16, 2015

Krásné páteční ráno, 
dnes si dáme chvilku pauzu od recenzí a z kosmetického světa se odkloníme do toho mého osobního. Přišlo mi od vás mnoho dotazů na můj pobyt v USA (za což samozřejmě děkuji a doufám, že emaily byly vyčerpávající :D) na jejichž základě jsem se rozhodla vám sepsat takové malé otázky a odpovědi na to, co jsem v uplynulých měsících slýchala nejvíce a co i vás nejvíce zajímalo. 
Doufám, že vás pro jednou upisovací článek nebude nudit a kdyby vás zajímalo cokoli jiného, určitě se na mě nebraňte obrátit. 


Tak tedy, jak už mnoho z vás ví, není to tak dávno, co jsem 13.6.2015 odcestovala směr JFK mezinárodní letiště New York a vydala se vstříc svému americkému dobrodružství. 
K výletu do USA jsem se odhodlala po nekonečném přemýšlení a těžké organizaci věcí doma (někdo by si řekl, hej, letím, ale ono to třeba v mém případě, kdy už bydlím s přítelem, starám se o domácnost, platíme hypotéku a mám zaběhlou práci a ještě k tomu poslední semestr bakalářského studia jen tak jednoduché není) a řekla jsem si, "když ne teď, tak kdy jindy?" a po rozpravě doma se rozhodla odjet. 
Jestli jste do nevěděli, tak do Ameriky nemůžete jet jen tak nazdařbůh. Musíte mít pozvání od někoho, kdo tam žije (pokud chcete pracovní vízum tak, jako jsem ho měla já) anebo musíte využít služby agentury. Já jsem si tedy zvolila agenturu Smaller Earth a jejich Camp Leaders program. O agentuře jako takové, podmínkách, slibech, realitě a všem ostatním vám můžu napsat samostatný článek, pokud budete chtít. Koukala jsem, že aktuálně probíhá "nábor" do dalšího roku, tak pokud někdo nad cestou váháte, mohl by vám třeba článek pomoci. 
S J1 vízem jsem po všech formalitách, patáliích, neshodách i dohodách 13.6. stála na letišti Václava Havla a a nadšeně jsem se vrhla do letadla směr Amsterdam, kde jsem přesedala na letadlo směr New York. Řeknu vám, že imigrační úředníci v Amsterdamu byli proti těm hodným na Americké ambasádě v Praze jako ztělesněné zlo. Ptali se na vše od toho proč jedu, kam jedu, s kým jedu, kde budu spát a co dělat až pomalu na to, jaké mám sbalené pyžamo. Celý rozhovor jsem byla vyděšená, že mě snad do letadla ani nepustí a to vás upozorňuji, že celá tato patálie trvala bezmála patnáct minut. Kdybych nemluvila skvěle anglicky, ani nevím, co bych jim byla řekla. Pokud se do USA chystáte a moc si v angličtině ještě nevěříte, určitě si připravte dopis, nebo něco podobného, kde bude celá vaše cesta popsaná, ať se vyhnete nepříjemnostem. 
Na konec však všechno dobře dopadlo a usedla jsem do krásného boingu směr NY. Let probíhal naprosto v pořádku. Letěla jsem s Deltou, letušky se o nás neuvěřitelně dobře starali, nebyla nám zima a rozdávali nám tolik jídla, že jsem myslela, že snad prasknu. 
Po příletu stačilo vystát mega frontu k dalšímu emigračnímu úředníkovi, odpovědět na pár otázek a pak už hurá, "Welcome to The United States of America", Tak ráda jsem tu větu slyšela. 


Jak pojedete z letiště, si můžete vybrat sami. Taxíkem, autobusem, metrem nebo shuttlem. Vybírejte podle toho, kolik máte kufrů, času a také pěněz, ať vás nečeká nemilé překvapení. Nebude asi překvapení, že letiště jsou postavená na okraji města a ne v centru, proto se musíte dopravit z bodu A do bodu B, pokud tedy New York není vaší cílovou destinací. V NY máte opět několik možností, je tu autobusový terminál Port Authority a pak železniční terminál Penn Station, z těchto míst se dostanete kamkoli. Můžete využít i slavný Grand Central Terminal, ale k tomu vám nepojede zase nic z letiště. Je to tam hold celé zapeklité. 
Já jsem k přesunu do Honesdale, což je malinkaté městečko na severu státu New York použila autobus a tudíž jsem využila i Port Authority. V přízemí naleznete informace, v druhém patře prodej lístků. Nebojte se využít obojího a ptát se na všechno, raději dvakrát. Ono na takovém Port Authority je asi 80 stanic autobusů a šance, že nalezete do špatného je dost velká. 
Přepravní autobusy nejsou žádná sláva. Chápejte tak, že na 4 hodinovou cestu, co mě čekala, jsme dostali naprosto průměrný autobus (žádný student agency ale klasický starý bus), který měl tedy toaletu. Alespoň že tak.:-) Řidič vždy hlásil, kde že zrovna je a kolik lidí má podle lístku vystupovat. Pak vždy vyskočil a vyndal všem kufry. Milá pozornost. 


Autobusy se dušují tím, že mají wifi a zřejmě také mají, ale nám nefungovala, nikomu. Nezkoušejte se ani ptát na to, jestli jde, protože řidič vám řekne, že problém je v telefonu a ne ve vysílání. :D
Když jsem se tedy po těch čtyřech hodinách konečně dostala do slavného Honesdale, vyzvedl si mě zaměstnanec tábora, ve kterém jsem měla pracovat (společně s dalšími, co na zastávce čekali) a vydali jsme se dodávkou směr Camp Poyntelle Lewis Village, který se měl stát na další tři měsíce mým domovem. 


Jaké to v táboře bylo, co jsme dělali, jaká byla pracovní doba a plat se dozvíte zase příště...
To be continued ....

Image and video hosting by TinyPic

You Might Also Like

9 úžasných komentářů

  1. Těším se na další článek Kači :) A určitě i ten samostatný článek o agentuře by byl užitečný

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle články mám moc ráda, zvlášť protože se do USA asi nikdy nedostanu. Takže vždy ráda počtu zážitky a info, no a samozřejmě fotky, hoooodně fotek :D

    OdpovědětVymazat
  3. Boing...boing...to je v anglictine taky zvuk ako ked niekto skace. Hop...hop.. Lietadlo je Boeing...:)

    OdpovědětVymazat
  4. vau takto je teda sila, ja ti zavidim že vieš tak dobre anglicky ja by som sa tam teda nedohovorila:)) som netušila že tam treba pozvanie od niekoho aby sme tam mohli v kročit to teda je sila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se týká naštěstí jen studentského J1 víza :-)

      Vymazat
  5. super tiež som rada za takéto články, strašne ma to tam láka a dúfam, že raz sa tam dostanem, takže si určite rada prečítam aj o tvojej práci tam a celkovo tvoje poznatky, dobre sa to čítalo :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý milý komentář :-)