Milý Ježíšku ...

středa, listopadu 26, 2014

Milý Ježíšku,

letos jsem byla opravdu hodná a zasloužím si jen to nejlepší :-)

Tak nějak začíná dopis pro Ježíška mé malé sestřičky a následuje detailní výčet dárků, které opravdu nutně potřebuje a nemůže bez nich být. Však to všechno má taky Anička, Pepa, Martín, Honzík, Lucinka a bůh ví která další malá dušička v její třídě.

Co bych za to dala, psát ještě také dopisy a házet je za okno. Teď už je mým údělem je spíš obratně a nenápadně sebrat a schovat po tom, co ta malá šmudla blaženě chrupe zahrabaná v dece a předstírat, že se kolem Ježíšek náhodou proletěl a určitě jí splní vše, co si přála, zatímco mamka už si láme hlavu s tím, které kousky ze seznamu vybere. Letos to vidím na to malé žehlící prkno a žehličku, protože ano, má malá sestřička už ve svých sedmi letech ovládá péči o domácnost více, než čeho sem byla schopna já tak v patnácti. Ta dnešní mládež. :-)

Zpátky už ale do reality, kde si dárky musíme kupovat sami. Tedy, ne že bychom musely, ale čím dále jsem od věkové cílové skupinky "děti", tím více si užívám toho, že si dárky de facto opravdu mohu jít zakoupit sama a pak pod vánočním stromečkem utvrzovat sestřičku v tom, že jsem tento lesk v tomto přesném odstínu opravdu chtěla a jak že je ten Ježíšek úžasný.

Wishlisty jsou na blozích klasikou, kterou nemůže žádná z blogerek vynechat. Není nad to si dát dohromady seznam, který by naší duši udělal opravdovou radost a už vůbec není nad to, Kdy se nám ty správné kousky podaří ulovit. Letos si totiž navíc věřím o to více, jelikož se chystám na vánoční nákupy do Německa, kde je přeci jen sortiment o něco příznivější a rozmanitější, než u nás a tak se vůbec nebojím toho, že by něco na mém wishlistu zůstalo kdesi v regálu a ne u mě doma. To by totiž byla věčná škoda.

Tolik novinek, které je potřeba vyzkoušet a prověřit, jestli si z nás zahraniční blogerky nedělají srandu a netahají nás za nos. Tolik věcí, po kterém srdce každé dívky touží. Tolik položek, které jsou na mém pomyslném seznamu několik měsíců, ba i let, které se ke mně snad už dostanou.

A určitě také několik desítek, o kterých ani nevím, že bych je chtěla, či snad potřebovala.

Po čem touží vaše srdce?